Výstavy

Ostrava dům kultury Vítkovice (19.3. - 1.4. 1990)

Starší obrazy Stanislava Krejčího představují kompozice, koláže soustředěné kolem osy určitého výroku (filozofického, literárního citátu) nebo nálady, atmosféry (jazzová inspirace).

Jeho nejnovější tvorba však ukázněnou úsporností výrazu, přísnou abstrakcí, použitím netradičních technik připomíná počínání alchymisty, který s přísně logickou nahodilostí míchá rozličné látky a podrobuje je tortuře všech laboratorních postupů v naději, že v síti jeho trpělivosti uvízne jednou ta hledaná zapovězená zkratka – přímá cesta vedoucí ke zlatu, věčnému mládí a moudrosti. Připomíná počínání adepta zenu, který se zdánlivou ledabylostí koná všední činnosti – záměrně nezáměrně, aby snad svým žíznivým pohledem nevyplašil stydlivou pravou tvář světa a jen po očku úkosem hlídá, kdy z druhého plánu dění k němu přijde satori, ono krátké spojení umožňující plnou účast na celku bytí. Připomíná počínání kouzelníka, který zdánlivě nesmyslnými slovy vzývá a zaříkává temné síly světa, protože ví, že to, co pojmenujeme, máme ve své moci.

Vladimír Šiler